FYZikálně - MATematIcKý blog

(Materiály zde shromážděné, citované a publikované slouží výhradně ke studijním účelům mých studentů.)

Než budeme mít první hodinu fyziky obstarejte si zatím učebnici  Mechanika (starší vydání je možné  za 20 Kč zakoupit ve škole v kabinetu fyziky), dále Matematické fyzikální a chemické tabulky a sešit - nejlépe velký čtverečkovaný 445 nebo 465  (vhodný ke kreslení grafů) nebo s linkami 444 nebo 464.

Než budeme mít první hodinu fyziky obstarejte si zatím učebnici MECHANIKA (starší vydání je možné  za 20 Kč zakoupit ve škole v kabinetu fyziky), dále Matematické fyzikální a chemické tabulky a sešit - nejlépe velký čtverečkovaný 445 nebo 465  (vhodný ke kreslení grafů) nebo s linkami 444 nebo 464.

Letošní dlouhotrvající vedra nabízí spoustu obvyklých myšlenek typu: "Škoda, že se to teplo nedá teď akumulovat a v zimě pak využít třeba na topení" nebo "Teď přece musí ty solární elektrárny jet na maximum a vyrábět spoustu elektrické energie" apod. Jenomže to není tak jednoduché a jednoznačné, jak se zdá. Třeba solární panely v elektrárnách přeměňují na elektřinu energii slunečního svitu a ne energii tepelnou. Navíc s narůstající okolní teplotou vzduchu roste i teplota solárního panelu a tím se jeho výkon snižuje. Proč solárním panelům nesvědčí vysoké teploty?

Michael Faraday je považován za objevitele elektromagnetické indukce, kterou zkoumal v roce 1831. Mnohem méně se však mluví o dalším jeho objevu. V roce 1845 zkoumal Faraday kousek olověného skla s příměsí boru, který prosvětloval světlem z velmi silné olejové lampy, používané pro navigaci lodí z majáků. Objevil tak důkaz spojitosti světla a elektromagnetismu. Tento jev, označovaný jako Faradayův jev, je příkladem magnetooptického jevu, kdy ve vhodném prostředí za působení podélného magnetického pole dochází ke stáčení roviny lineárně polarizovaného světla.

Divoké proudění vzduchu ve formě tornáda není naštěstí v našich končinách běžnou záležitostí. S čím se však můžeme setkat častěji, jsou vzdušné víry mnohem menšího měřítka – říká se jim rarášci. Všimnete si jich hlavně nad poli, kde je zviditelní rotující hlína, písek, prach, listí a jiné nečistoty. Pokud je na louce suché seno, pak se také občas stane, že je nasáváno do malé rotující tromby. Výjimečně  můžeme sledovat třeba rotující nedostatečně upevněné stany, jak ukazuje nedávno zveřejněné video z Německa.

Na světě se za rok vyrobí přes 300 milionů tun plastů. Při běžném používání syntetického oblečení, igelitových obalů, syntetických nátěrů, vzniku otěru pneumatik o vozovku, rozkladu makroplastů, kosmetiky a z odpadních plastů se do životního prostředí uvolňují různě velké plastové částice. Mají tvary vláken, zrníček či odštěpků nejrůznějších velikostí: makroplasty větší než 25 mm, mezoplasty 5 až 25 mm, mikroplasty 0,02 až 5 mm a nanoplasty menší než 20 µm. Tyto částice se dostávají do vody, kterou se snadno šíří do těl živočichů a v poslední době alarmují veřejnost. Jak je to s jejich škodlivostí?

Pátrání po historických Napoleonových vítězstvích vás na našem území nutně dovede až na Pracký kopec nedaleko od Slavkova u Brna. Stojí na něm památník Mohyla míru, který byl postaven v letech 1910 - 1912 na památku všem obětem bitvy tří císařů u Slavkova, která proběhla 2. prosince roku 1805. Památník je v secesním stylu a symbolizuje staroslovanskou mohylu. Matematikové v ní spatřují čtyřboký komolý jehlan o výšce přes 26 metrů. Ovšem uvnitř v kapli se nachází známá akustická atrakce.

Tento článeček vznikl na základě žádostí studentů o zprostředkování části fyzikálních zážitků z mé naprosto "nefyzikální" cesty po Amsterodamu a Skotsku.

Zdroj: https://fyzmatik.pise.cz/
Kdo nebyl u jezera Loch Ness, nebyl ve Skotsku. Návštěva druhého největšího skotského jezera zabere spoustu času při cestování krásnou přírodou přes skotskou vysočinu Highland. Délka jezera je asi 34 km, jeho šířka činí 1,5 km. Jezero je světoznámé díky lochneské příšeře zvané Lochneska, které Skotové říkají Nessie nebo krátce Ness. Nestvůra by podle pověstí měla dosahovat délky až 20 metrů a její až třímetrový krk trčící z vody si z různých obrázků vybaví asi každý. Výletní lodě s turisty při své plavbě po jezeře lochnesku stále hledají.

Tento článeček vznikl na základě žádostí studentů o zprostředkování části fyzikálních zážitků z mé naprosto "nefyzikální" cesty po Amsterodamu a Skotsku.
Zdroj: https://fyzmatik.pise.cz/

Nedaleko města Falkirk ve Skotsku se nachází technické dílo, které nenechá nikoho lhostejným. Z dálky to vypadá jako nedokončený dálniční most. Jde však o originální rotační lodní výtah, který umožňuje vodní propojení mezi městy Edinburgh a Glasgow. Překonává výškový rozdíl 24 metrů, který byl v minulosti loďmi zdoláván systémem jedenácti zdymadel. Výrazně tak zkrátil cestu mezi průplavy Forth and Clyde Canal a Union Canal. Nese název Falkirk Wheel (Falkirkské kolo).

Tento článeček vznikl na základě žádostí studentů o zprostředkování části fyzikálních zážitků z mé naprosto "nefyzikální" cesty po Amsterodamu a Skotsku.

Během cestování po Skotsku si samozřejmě všimnete, že auta jezdí po silnicích vlevo. Při přecházení silnice tedy musíte změnit své návyky a kouknout se po přijíždějícím vozidle na opačnou stranu než je u nás zvykem. Naštěstí ve velkých městech je to snad pro turisty i napsáno na vozovce u přechodu pro chodce. Na autech vás upoutá i jiná barva registračních značek než je tomu u nás. Je k tomu nějaký důvod?